Usnesení ÚR KAN 14.4.2012

Ústřední rada KAN

1. vzala s potěšením na vědomí rozsudek Nejvyššího soudu ČR z 23. února 2012, jímž se zrušuje hanebný rozsudek Vrchního soudu v Olomouci z 1. února 2010 ve sporu Hučín vs. Hradílek (viz http://paragraphos.pecina.cz/2012/03/vladimir-hucin-uspel-u-nejvyssiho-soudu.html)

2. pověřuje  J. Domlátila a J. Koláře, aby se za KAN zúčastnili jednání neparlamentních stran a hnutí v Pardubicích dne 21. 4. 2012 (Hotel Labe 14:00 hodin)

3. pověřuje K. Protivu, aby za KAN jednal s iniciativou „Středočeši" (viz Příloha č. 1) o přípravě voleb a sestavení kandidátky do Krajského zastupitelstva Středočeského kraje

4. vyjadřuje podporu prohlášení „Ukradli jste nám stát ..." (viz Příloha č. 2) a žádá J. Vláška, aby kontaktoval iniciátory tohoto prohlášení.

5. souhlasí s tím, aby na webových stránkách KAN byla zřízena rubrika „občanský brain trust", kde budou prezentovány vize politických prodemokratických změn a možností jejich uskutečnění a diskuse k nim, a žádá P. Holbu, aby navrhl obsah této rubriky.

6. vzala na vědomí, že
   a)  dne 22. 3. 2012 bylo odesláno Finančnímu úřadu pro Prahu 9 sdělení o příjmech KAN v roce 2011,
   b) že na adresu KAN byl od Českého statistického úřadu doručen „Roční výkaz neziskových organizací" a pověřuje M. Matějku, aby dotazník vyplnil a odeslal

7. vzala na vědomí informaci o dnešním telefonátu MUDr. Jana Štěpánka ze Švýcarska (předsedy Přípravného výboru KAN v r. 1968), ve kterém nechal pozdravovat zasedající ÚR KAN a sdělil, že jeho zdravotní stav se (poněkud) zlepšil.

8. žádá M. Matějku, aby vyrozuměl zájemce o členství KAN (J. Wolfa a J. Kubíka) o bodu minulého usnesení ÚR KAN, který se jich týká

9. vzala na vědomí,
   a)  že k minulému prohlášení KAN proti prezidentské kandidatuře Jana Fischera přináší další informace článek Petra Holce v Reflexu č. 15 (viz Příloha č. 3)
   b)  informaci o Holešovské výzvě obsaženou v článku Jaromíra Hasoně v Literárních novinách č. 12 (viz Příloha č. 4)
   c)  informaci o článku Pavla Kohouta v Lidových novinách z 13. 4. (viz Příloha č. 5)
   d)  informaci o americké iniciativě pro změnu Ústavy (viz Příloha č. 6)
   e)  že 25. dubna (středa) v 16,00 hodin v Klementinu Praha v Národní knihovně 1. patro bude udělena Cena Rudolfa Medka

--------------

(přijato 8 hlasy, M. Svoboda odešel před hlasováním o usnesení)

Přítomni: Domlátil, Holba, Hučín, Kolář, Machač, Matějka, Protiva, Svoboda, Vlášek.

Hosté: R. Šimková

Příští schůze ÚR KAN. sobota 19. května 2012 od 11.10 v restauraci U Parašutistů v Resslově ulici č.7 v Praze 2 (Doprava: metrem B do stanice „Karlovo náměstí", nebo tramvají č. 22 od stanice metra C „I.P. Pavlova" do zastávky „Karlovo náměstí") - zasedáme v lokále.

Naše země nevzkvétá. Korupce, dluhy, byrokracie a nefunkční stát každodenně otravují náš život. Člověk se nedovolá spravedlnosti. Stát neplní svoje povinnosti, je tunelován politiky a stranami řízenými z pozadí kmotry. Reformy jsou nepromyšlené a nekvalitně připravené. V neustálých změnách zákonů a novel novel se nikdo nevyzná. Úspory jdou na úkor nejpotřebnějších. Denně se stydíme za politiky. Před revolucí lidé pobaveně poslouchali neveřejný projev generálního tajemníka na Červeném hrádku, dnes zhnuseni čteme další a další přepisy odposlechů současných rádoby elit. Středočeská Výzva - 2012 se připojuje k občanským a politickým protestům, které z různých názorových pozic kritizují vládu a partajní systém. Od ctěných kolegů se lišíme. Řešením nejsou demise vlády a předčasné celostátní volby, ale řádné říjnové krajské a senátní volby.

Změna potřebuje svůj čas.

Chceme konstruktivní řešení, ne chaos.

V roce 1989 bylo třeba rozbít kartel Národní fronty (komunisté, lidovci, socialisté) volbou Občanské-ho fóra (OF). Kartel parlamentních stran je třeba rozbít postupně, letos v krajích, v roce 2014 v parlamentě.

Vadí nám, jak parlamentní strany poškozují naši zemi. Nejen na národní, ale i na krajské a komunální úrovni denně škodí lidem. Strany tzv. pravice jsou za osmnáct a tzv. levice bez dvou za dvacet. Pravda jsou mezi nimi rozdíly, některé jsou horší. Velké strany nenabízí řešení, sami jsou příčinou problému.

Potřebujeme změnit celý stranický systém. Staré strany musí skončit nebo se zásadně změnit. Máme čas 6 měsíců do krajských voleb a pak dva roky do parlamentních voleb. Potřebujeme ho využít jinak než k manifestacím, stávkách a happeningům.

Pro změnu stačí podpora pětiny občanů.

Nejsme utopisté ani radikálové. Máme zkušenosti s mnohaletou prací pro veřejnost v neziskovém sektoru a obcích. Jsou nám sympatické mnohé názory ANO-2011, Holešovské výzvy a některých malých stran (například KAN, O.cz, P, PB, Z). Nebudeme dva roky čekat na předčasné nebo řádné volby do sněmovny se založenýma rukama. Krajské volby využijeme ke změně politiky bez rizika chaosu.

Komunální volby 2010 vyhrály kandidátky postavené na osobnostech, např. v Kutné Hoře, Kolíně, v Karlových Varech, Liberci nebo Českých Budějovicích. Takže to jde. Dosavadní pokusy dostat se od spodu na krajskou či celostátní úroveň skončily rozpačitě. Dnes je situace jiná. Velké strany jsou na odpis a my chceme udělat zásadní změnu systému.

Máme odvahu, rozhodnost a plán cesty

Chceme podporu alespoň 51 % voličů (při předpokládané účasti 40 %, tedy jedné pětiny občanů), aby všechny parlamentní strany byly „odkloněny“ do opozice.

Chceme vytvořit tým alespoň 35 osobností na Středočeskou kandidátku.

Středočeská Výzva - 2012 je platformou pro spojení jednotlivců, skupin a organizací (malých stran) ve Středočeském kraji ke společnému postupu pro výhru v krajských volbách v říjnu 2012.
Sejděme se na jednání 8. 5. 2012 v Praze.

Místo nadávek máme řešení.

Místo ideologie máme ideály.
Místo demonstrací máme program.
Místo korupce nabízíme spravedlnost.
Místo chaosu nabízíme řádně fungující stát, kraje, obce.
Místo osočování nabízíme spolupráci všem, kdo o ni upřímně stojí.

Politika se privatizuje, o veřejných věcech rozhodují místo voličů a jejich zvolených zástupců nikým nevolení "kmotři", "šibalové" a organizovaní zločinci. Je ohrožen a destabilizován ústavní systém. V rámci právního státu mohou veškeré orgány veřejné moci činit jen a výhradně to, co jim zákon umožňuje. Představitelé veřejné moci se takto nechovají a odmítají za tento stav převzít odpovědnost, kterou jim ukládá zákon. V řadách policie, státních zastupitelství i soudů jsou prokazatelně spojenci a přátelé lobbistů a mafiánů. Nelze věřit, že i jasné korupční aféry budou vyšetřeny. Ze zveřejněných odposlechů je zřejmé, že to je jen špička ledovce. Výběrová řízení při zakázkách i při obsazování funkcí ve veřejné správě jsou manipulována. Naprosto šokující a v demokracii nepřípustné jsou pokusy umlčet nepohodlná média.

Je proto nutné přistoupit ke změnám, jež povedou k obnovení skutečné demokracie a právního státu i důvěry občanů v právo a rovnost před zákonem.

Považujeme za absurdní očekávat od občanů další oběti, vystavovat je zdražování a hrozit vyššími daněmi, když z organizovaného rozkrádání veřejných peněz občané financují celé skupiny na politiky napojených "kmotrů", gangsterů a vyděračů. Prvořadou funkcí a důvodem existence státu je, aby sloužil občanům. Pokud je ohrožuje, vytváří podmínky pro to, aby občané uplatnili své právo na odpor, nevyslyší-Ii jejich legitimní požadavky orgány státu, které jsou povolány ke zjednání nápravy.

V zájmu obnovení elementární důvěry občanů v demokracii a právní stát požadujeme:

1. Zřízení občanské komise pro vyšetření napojení organizovaného zločinu a tzv. kmotrů na politiku, veřejnou správu a justici, v níž budou zastoupeni především zástupci protikorupčních iniciativ, zástupci akademické obce, duchovní, bývalí političtí vězni a další důvěryhodné osobnosti. Politici, jako námi volení a z našich daní placení zástupci, by měli vnímat, že to je pokus o rozumné řešení situace. Nepřijetí tohoto požadavku budeme vnímat jako tragický signál pro voliče před volbami. Proto by měl být splněn do konce měsíce května tohoto roku.
2. Odtajnění a zveřejnění materiálů, které shromáždila za poslední roky BIS, týkajících se propojení lobbistů, "kmotrů" a mafiánů na politiky a další veřejné činitele, a vyvození odpovědnosti, včetně trestní, vůči všem aktérům i vůči těm, kteří tyto informace měli a v souladu se zákonem nekonali.
3. Oba tyto požadavky předpokládají urychlenou změnu zákona.

Ukradený stát i politici se musejí vrátit pod svrchovanou kontrolu práva, ústavy a občanů.

K tomu je nezbytné uskutečnit nejprve tyto změny:

• Zásadní změnu financování politických stran: omezení výdajů na kampaně, zákaz nejnákladnějších forem kampaně, omezení financování politických stran jen na fyzické osoby, úplné elektronické zveřejnění všech finančních toků souvisejících s financováním stran a s kampaněmi, včetně smluv, slev apod., a především tvrdé sankce při porušení těchto pravidel.
• Požadujeme přijetí zákona na prokazování původu majetku politiků a veřej-ných činitelů včetně osob blízkých a výrazné zdanění legálně nedoloženého majetku. Požadujeme důsledné uplatňování již dnes existujících daňových zákonů a zákonů proti praní špinavých peněz. Viníci musí být potrestáni.
• Důsledné rozkrytí vlastníků firem, které se ucházejí o veřejné peníze. Stát nesmí dávat peníze daňových poplatníků neprůhledným firmám, které mohou být spojeny s politiky, úředníky, korupčníky a mafiány.
• Nechceme, aby byla Česká republika rájem hazardu. Požadujeme zamezit praní špinavých peněz přes hazard, požadujeme jeho zdanění a regulaci na úroveň evropských právních států.
• Nezpochybnitelným právem občanů je svobodný přístup ke kontrole práce zástup-ců, které si zvolili. Požadujeme neodkladně zahájit práce na novém znění zákona, který by umožnil ustanovování členů rad veřejnoprávních médií tak, aby většina členů byla delegována přímo společenskými a občanskými sdruženími a svazy reprezentujícími kulturní, regionální, sociální, náboženské, vzdělávací, vědecké, ekologické a národnostně menšinové zájmy.

Vyzýváme politiky, úředníky, státní zástupce, policisty a soudce, ať se nebojí pomoci rozkrýt napojení organizovaného zločinu na politiku a veřejnou správu. Jinak se stáváme opovrženíhodnou, zaostalou zemí.

Vyzýváme občany, aby se nebáli dávat najevo veřejné opovržení těmi, kteří napomáhají korupci a organizovanému zločinu a mají prospěch z jeho výnosů.

4. 4. 2012

K prohlášení se připojují tyto iniciativy:

Pravda, chvíli jsem tomu úplně nevěřil. Fischer na videu vypadá, jako by to byla spíš něčí pomsta než vážně míněná předvolební kampaň, tipoval bych kluky z hradní partičky. A zvlášť jde-li o prezidentský úřad, k němuž my, Češi, stále vzhlížíme s dětskou patologickou slepotou, snad jako bychom zapomněli, kdo všechno na Hradě už seděl.

Najednou se ale v dřevěném okénku chaty s povadlým truhlíkem zjeví vlídná a dobře známá tvář úřednického expremiéra, kterého jsme si kdysi tak zamilovali, protože nic nedělal a bez odmlouvání a hádek jen poslouchal Jiřího Paroubka, a všechny mé pochybnosti se rozplynuly. "Dobrý den, jmenuji se Honza Fischer," zdraví nás Honza Fischer, zatímco jej téměř ještě nevidíme. "Honzo, neschovávej se! Už točíme!" skočí mu do proslovu ženský hlas, podle dominantní dikce snad manželky či nějaké profesionálky.

"Já se neschovávám, já se přece ale vůbec neschovávám, já se před nikým nebudu schovávat," šveholí srdnatě Fischer. "Nebudu před vámi nic tajit, ukrývat, nikam nebudu uhýbat, nikam nebudu mizet. Hlavně vás moc prosím, posílejte, co vás štve, s čím jste nespokojeni, co se vám naopak líbí, co si myslíte, že bych měl vědět."

VĚŘTE MI, VŽDYT MĚ ZNÁTE

Tak tedy moc díky, Honzo! Ještě než ti napíšu, co bys měl vědět, dovol mi jednu chlapskou radu (neboj, nic oplzlého!): Zalij si ty kytičky v truhlíku, nebo ti zvadnou! A to by nebyl hezký začátek prezidentské kampaně. Lidé chtějí na Hradě někoho živého, silného a zdravého, ne zvadlé kvítí, chlape! A teď mi, prosím, dovol vzít to po pořádku.

Prý se na Hradě nebudeš před nikým schovávat. Chci ti věřit, Honzo, máš dobré a upřímné oči. Jenže já si pořád pamatuju, jak ses coby úřednický premiér schovával buď za Jiřího Paroubka, nebo za Mirka Topolánka, a to se mi moc nelíbilo! Někdy ses dokonce schovával i za svého podřízeného, ministra financí Eduarda Janotu. A to se mi, Honzo, nelíbilo vůbec! Prý taky před námi nebudeš nic tajit, sakra, Honzo, jak to jen říct!? Pamatuješ, jak jsi v roce 1980 vlezl do KSČ, abys byl spolehlivý kádr, nikdo tě nepodezíral z diverze a taky aby ses měl trochu líp? Nic proti tomu, Honzo. Takových obětavců jako ty u nás bylo přes milión. A většina se taky nestydí. Jenže pak jsi na to najednou zapomněl: nejdřív ve svém životopisu pro ČSÚ a pak, když jsi CSÚ šéfoval. Snad jsi měl po ruce nějaká špatná čísla.

Sakra, Honzo, začíná mi to být fakt trapné! Jako bych byl v něčím žoldu nebo co. Slibuješ, že na Hradě nebudeš uhýbat. Chci ti věřit, odjakživa vyzařuješ odvahu a vnitrní sílu. Pamatuješ ale na prekérní rok od jara 2009 do jara 20l0? Nebyla to lehká doba: Jiří Paroubek se chystal vypálit Prahu jako ti před ním Řím, samozřejmě jen metaforicky. A podle toho se taky choval, skoro jako by se zase psal rok 1948, viď? Tys ale tehdy uhnul úplně pokaždé. Snad, i když jsi nemusel.

A teď tě, Honzo, vidím a slyším v tom okénku na chatě a fandím ti, protože doba je zase fakt hodně zlá! Samé štěnice a kolibříci. A ty slibuješ, že nebudeš nikam mizet. Já vím, jsi takový náš ... Honza! Tak kam bys taky mizel, ne? Všude dobře, doma nejlíp! Jenže pamatuješ, jak když jsi v roce 2010 skončil tu obětavou práci pro národ, jak jsi rychle zmizel do banky do Londýna? Ajajaj, Honzíku! Já vím, byly to velké prachy. Doufám jen, že se to nebude opakovat!

HONZA NA SVÉM MÍSTĚ

Nezlob se za ta ošklivá reakční slova, Honzo. Ale nemohl jsem jinak, nějak to muselo ven. Nakonec jsem taky jen obyčejný chatař jako ty. Sedím tady s lahváčem v okně a daleko-hledem šmíruju sousedku ... Nakonec bych se s tebou v krátkosti rád podělil o to, co bys měl vědět, jak ostatně sám píšeš.

Tak tedy, Honzo ... Nebo ti můžu říkat i Honzíku? Promiň, jestli jsem neslušně familiární, ale vždycky jsem tě měl spíš za takového Honzíka ... Měl bys vědět, že jestli vyhraješ, budeš nejlepší možný prezident. Jsi totiž skutečně jeden z nás, dokonce bych řekl určitá esence češství. A to by náš prezident měl určitě být: být jako my a být nás všech. Držím ti palce, Honzo!

Bohužel se nenacházíme (i když to tak někdy vypadá) v ději nějakého sci-fi románu, ale stále ještě někde na začátku strastiplné cesty reálného českého kapitalismu, což je po dvaadvaceti letech jeho nepřetržité existence dost tristní.

Neschopnost politických elit, které dodnes nedokázaly jasně definovat vize a cíle směřování této země (natož se na něčem shodnout), v kombinaci s morálkou typu "kdo nekrade, je blb", kterou se tu za dvaadvacet let nejenže nepodařilo vyvrátit, ale spíš mnohonásobně potvrdit, (a ještě snad v kombinaci s vnějšími vlivy, jako je finanční krize, což je ale v našem případě spíše urychlovací faktor) jsme se dostali dohodu, kdy jsme zjistili, že česká cesta kapitalistickou svobodou dovedla stát do existenční krize.

Nikdo momentálně neví, kam směřujeme, nikdo netuší, co bude s Českou republikou za pět, natož za deset let. Politické elity se snaží zoufale hrabat z posledního a morální, či chcete-li, intelektuální elity na nějaké snahy o nápravu bezútěšného stavu české společnosti rezignovaly (buď byly označeny za "pravdoláskaře" a uzavřely se do sebe, nebo se jen uzavřely do sebe).

Jak vznikala výzva

V této pro národ jistě neveselé situaci se "věcí veřejných" (teď nemáme na mysli tu stranu, ale takové věci, co se nás všech týkají) chápou muži z lidu. Média si během protestu takzvané Holešovské výzvy nejvíce všímala disidenta každého režimu a hledače pokladů Slávka Popelky, pražského taxikáře s revolučními myšlenkami Zdeňka Ponerta či bývalého vojáka lidově-demokratické armády Vlastibora Čermáka.

To už jsou ovšem lidé, kteří k nekonzistentní iniciativě plné různorodých zájmu přišli až ve druhé vlně. Holešovskou výzvu zakládal (alespoň podle svých slov) Václav Princ, jihočeský podnikatel a neúspěšný kandidát strany Občané.cz, která se ucházela o přízeň voličů ve sněmovních volbách 2010.

Princ oslovil loni v listopadu v jedné z diskusí na internetu Jiřího Baťu, nespokojeného občana, důchodce a bloggera z Holešova. A spolu s dalšími aktivisty se domluvili na schůzce, která se konala 8. prosince v Holešově na Moravě.

Baťa pozval svého souseda z Holešova a zarytého obhájce KSČM ze stránek komunistických Haló novin Štefana Haviara. Dále se zde objevili výše zmínění aktivisté iniciativy Opona (Obecná porada o nápravě) Vlastibor Čermák a Slávek Popelka. Proč se Opona hlásí zrovna ke Komenskému a jeho nápravě, není z jejich stránek úplně jasné, jasné nicméně je, že webové stránky budoucí Holešovské výzvy dělali právě lidé z Opony (jsou úplně stejně nepřehledné).

Do Holešova podle zápisu dorazil z Černošic i Josef Mrázek z Iniciativy za společenskou změnu (kterou v roce 2009 založili levicoví aktivisté Štěpán Steiger a Petr Kužvart) a z Prahy také předseda iniciativy Občané 2011 a bývalý policista Ludvík Adámek, který zase spolupracuje se sdružením Opona.

První setkání bylo velice konstruktivní. Aktivisté se v Holešově loučili s tím, že na 28. ledna 2012 svolají do Prahy konferenci podobně naladěných iniciativ a představí jim revoluční program proti současným politickým a společenským poměrům.

 První odpadlík

Zakladatel výzvy Václav Princ dostal za úkol zorganizovat nejen odbojné iniciativy, ale přemluvit ke spolupráci také odbory. Svého úkolu se sice zhostil s vervou, ale málokde pochodil. Odbory ho odmítaly, protože jim aktivisté Holešovské Výzvy nedávali spolehlivou záruku, že mají dostatečné zázemí, aby mohli změny jakkoli uskutečnit (což odbory mají).

Protože se tažení proti stávajícím stranám nedařilo, rozhodl se Princ spojit i s KSČM a ČSSD. A to byl první předmět sváru. Princ představitele parlamentní opozice pozval dopisem na konferenci a nedal o tom vědět dalším signatářům Holešovské výzvy. Konflikt skončil vynuceným odchodem Václava Prince. Hlavním mluvčím iniciativy se pak stal Jaroslav (Slávek) Popelka, který asi jako jediný ze signatářů měl jako bývalý disident jasný důvod k nespolupráci s KSČM.

Konferenci v pražském Hloubětíně se nicméně i bez Prince, bez odborů a ostatních státostran zorganizovat podařilo, i když ona organizace různorodých hlasů různorodých iniciativ, (alespoň podle videa, které bylo zveřejněno na internetu) nebyla úplně jednoduchá. Po celodenním jednání se aktivisté večer 28. ledna shodli na osmi bodech či spíše požadavcích. Do konce února měla na základů požadavků výzvy podat demisi Nečasova vláda, poté měli být jmenováni (není jasné kým) odborníci do nové dočasné vlády a měly být zahájeny přípravy „spravedlivých demokratických voleb". Aktivisté zároveň žádali uzákonění běžně použitelného referenda, zastavení církevních restitucí, zastavení penzijní, sociální, zdravotnické a školské reformy, odvolání podpisu na smlouvě ACTA a do jednoho týdne po jmenování dočasné úřednické vlády odstoupení prezidenta Václava Klause pro ztrátu důvěry.

Není úplně jasné, na kterém bodě se to zadrhlo, ale požadavky Holešovské výzvy, která se během jednání v Hloubětíně změnila na Národní radu, nikdo nevyslyšel.

Ztráta taxikářského rebela

Po nesplnění požadavku Holešovské výzvy měl následovat celonárodní protest naplánovaný na 15. března. A tak se i stalo, čímž už se mimochodem hodně blížíme do přítomnosti. Úsilí aktivistů oslavilo nečekaný úspěch. V 17 hodin se na českých a moravských náměstích sešly tisíce lidí. Média přitom dopředu o akci téměř neinformovala, celoplošné televize pak vůbec.

Ono neinformování bylo také impulzem, proč se stovky lidí vydaly v den protestu večerní Prahou po magistrále k budově České televize. Demonstranti se zastavili až o Kavčí hory, kde je policisté nechtěli pustit k budově zpravodajství. Ředitel zpravodajství ČT Zdeněk Šámal nicméně vyhodnotil z okna situaci a do pátečního pořadu Hyde Park na ČT24 pozval Slávka Popelku.

Popelka se pak veřejnoprávní televizi a asi i médiím obecně odvděčil tím, že se kvůli incidentům před Českou televizí zbavil kontroverzního taxikáře a dosavadního pražského koordinátora protestu Zdeňka Ponerta, který se k Holešovské výzvě přidal s iniciativou Skutečná demokracie.

Peníze a zapomnění

V týdnu, který následoval po demonstraci, se v médiích začaly objevovat potíže s financováním iniciativy a jejích aktivit. Lidé ze Skutečné demokracie si postěžovali na to, že peníze od dárců chodí Slávkovi Popelkovi a že ten neproplácí faktury, jež se během demonstrací nashromáždily. Podle Popelky iniciativě naopak dluží peníze lidé ze Skutečné demokracie, kteří navíc násilně převzali webové stránky Národní rady.

To, že se zbytkům Holešovské Výzvy, či chcete-li Národní rady nebo vlastně dnes už jen zbytkům původních revolucionářů v čele se Slávkem Popelkou podařilo jednorázově přitáhnout na česká a moravská náměstí tisíce lidí, je vlastně malý zázrak. Těžko říct, co bude dál, ale vzhledem k vnitřnímu rozkladu bývalé Holešovské výzvy to asi nebude už nic velkého.

Na pondělí 26. března plánují lidé kolem Slávka Popelky výstražnou stávku (kdo a kde bude stávkovat, nebylo do vydání tohoto čísla Literárních novin jasné). V neděli 15. dubna se pak má konat další "celonárodní demonstrace", takže bude určitě zajímavé sledovat, co z původní Holešovské výzvy a jejích myšlenek zbylo.

Už na sobotu 21. dubna ovšem plánují obří protesty v Praze odbory. I ony mají v plánu "sjednotit všechny iniciativy protestující proti vládě a jejím reformám". Jenže i odbory chtějí být v čele těchto protestů a chtějí být i v čele oněch nespokojených iniciativ. Navíc se dá očekávat, že se na jejich stranu postaví ČSSD a KSČM. Někdy navečer 21. dubna se tak nejspíš na Holešovskou výzvu zapomene.

Naštvanost. Jiné slovo snad nelze použít pro popis nálady české veřejnosti, pokud vynecháme vulgarity. Jak se naše společnost dostala do tohoto stavu?

Protože panuje všeobecný pocit nespravedlnosti. Cítí ji chudí, protože jsou chudí. Bohatí také: proboha, na TOHLE platíme tak vysoké daně?! Ne, české daně nejsou tak úplně nízké, zejména pro zaměstnance poblíž "stropu".

Je zde otázka, jak z toho ven. Něco nelze ovlivnit: světové ceny ropy; finanční krizi eurozóny a tak dále. Něco však ano. Politika, zdroj tolika frustrací a ekonomického plýtvání, je čistě domácí věcí.

Každý národ má vládu, jakou si zaslouží, tvrdil znechuceně Joseph de Maistre, když byl nucen opustit zemi po Velké francouzské revoluci. Platí to i naopak, národ sleduje své vůdce a napodobuje jejich slabosti a neřesti. Niccolo Machiavelli zdůrazňuje tento aspekt vládnutí ve svém díle dokonce několikrát.

Národ je demoralizován, protože politici jsou zkažení, a naopak. Jak prolomit ten bludný kruh?

Čekat, že politici se zlepší sami .od sebe; je naivní. Před minulými volbami se vyskytovaly "moudré" názory: raději budu volit starého známého zloděje, vím, co od něho čekat. Volič snad čekal, že známý šíbr a jemu podobní začnou sekat dobrotu; jaké pak překvapení, když se tak nestalo!

Jak potrápit celý národ

Vyměnit politiky ale nestačí. Bezvýchodnost je zabetonována v ústavě. Ústava je defektní v samotné své konstrukci. Psal ji tým průměrných právníků, kteří zhusta měli problémy formulovat srozumitelnou větu a nechápali základní pravidla výrokové logiky. Vezmeme si jako příklad nešťastnou formulaci: "Občané mají na základě veřejného pojištění právo na bezplatnou zdravotní péči." Svatá prostoto: jakmile je něco dostupné na základě pojištění, nemůže to být bezplatné.

Autoři ústavy mohli vědět, že první republika měla během dvaceti let sedmnáct vlád. Proč? Protože měla vadný volební systém převzatý ze starého Rakouska, které během let 1868-1918 vystřídalo 29 vlád s průměrnou životností 20 měsíců.

Obyčejný hlupák se spálí o horkou plotnu dvakrát, ale autoři české ústavy museli potrápit celý národ stejnou chybou dokonce potřetí v průběhu moderní historie této země. Poměrný volební systém s kandidátními listinami česko-československo-rakouského typu vede k nepatrně menšinovým vládám nebo k nestabilním vícečetným koalicím. Nynější vleklá politická krize je důsledkem defektní ústavy z roku 1992; mnoho ekonomických problémů rovněž.

Proto nestačí jen vyměnit politiky. Je třeba napsat novou ústavu. Změnit systém. Zrušit kandidátní listiny. Zrušit poměrné hlasování, zavést přímý jednokolový systém v Poslanecké sněmovně a zrovnoprávnit Senát - tak by například mohl vypadat skutečně stabilní systém. Jsou možné i jiné varianty. Třeba zrušit Poslaneckou sněmovnu a nechat jen Senát, kam se volí přímo. Zrušení kandidátních listin je však nutné v každém případě. Poslanecká sněmovna by mohla mít jednokolový většinový systém.

V každém případě politické strany musí ztratit nynější moc. Politické strany dále musejí podléhat podobné finanční kontrole jako akciové společnosti obchodované na burze. Když ČEZ musí čtyřikrát ročně předkládat veřejnosti své účetní výkazy kontrolované renomovanou auditorskou firmou, proč nelze totéž požadovat od ČSSD, ODS, KSČM, TOP 09 nebo od jakékoli jiné firmy obchodující s mocí? Konec iluzí: strany nejsou nic než firmy, které obchodují s mocí. Moc a peníze jsou jediné hodnoty, které ještě zbyly;

Konec volby "menšiho zla"

Nová ústava by mohla i jednou provždy vyřešit problém veřejných financí. Stačilo by vložit do ústavy výdajový limit na veřejné finance ve výši 37 procent hrubého domácího produktu. Návrh státního rozpočtu s vyššími výdaji, v době míru by byl neplatný. Oněch 37 procent již musí stačit na provoz slušně fungujícího sociálního státu a ještě nejde o fatální zatížení, které by zničilo perspektivy hospodářského růstu.

Výdajový limit by nahradil všechny ty fiskální kompakty, dluhové brzdy a podobné systémově defektní nesmysly, které jsou v poslední době populární v Evropě i u nás. Problémem Evropy i Česka jsou přehnané veřejné výdaje, nikoli nedostatečné příjmy. Neústavnost nadbytečných výdajů je jediné zásadní řešení.

Nelze spoléhat, že naši politiku a veřejné finance dá do pořádku někdo zvenčí. Nikdo takový není. Musí to být občané, kdo přetne bludný kruh. Nelze očekávat očistu shora. Občané si musí uvědomit "ne, toto nechceme". Opustit staré myšlenkové schéma "volím menší zlo, protože se bojím". Zlo je prostě zlo a nelze je volit.

Nyní je třeba vyžadovat největší změnu od roku 1993. Jinak se budeme brodit blátem navěky.