Projev předsedy KAN Jiřího Domlátila na Hradčanském náměstí dne 15.8.2019
Dámy a pánové, dobrý podvečer.
Já si prezidenta vážím. Prezident je zodpovědný člověk, vůdce státu a národa, který neváhá obětovat své pohodlí, bezpečnost a položit život za svůj lid a za svou zem. Vážím si prezidentské kanceláře jako úřadu, který dbá, aby stát byl reprezentován nejvýš kultivovaně a byl respektován a ctěn jako stát civilizovaný, přinášející lidstvu nové civilizační podněty a národní kulturní hodnoty.
Chci si oněch vrcholných institucí vážit kdykoliv v budoucnosti.
Už jistě chápete, že mluvím o skutečném prezidentovi, a ne o člověku, který zneužil demokratický volební mechanismus a do prezidentské pozice se prolhal s pomocí podvodné volební kampaně dotované podsvětím jak domácím tak zahraničním. Kampaně násobně dražší, než povoluje zákon.
Řeč je o Miloši Zemanovi, tedy ne o skutečném prezidentovi, hodném té funkce.
Horrorový popis naší současnosti, jehož autorem jako kdyby byl sám Edgar Allan Poe v předminulém století, je pochopitelným důsledkem poměrů ve státě,
ve státě, kde nejmocnější představitelé soustavně lžou lidem doma i státníkům za hranicemi,
ve státě, kde se podsvětí stalo jakýmsi nadsvětím, které uchvátilo exekutivu, moc zákonodárnou, i moc soudní,
ve státě, kde se poctivý člověk nemůže domoci spravedlnosti.
Jistě je nás tu víc, kdo se už o něco soudil. Mimochodem, zvedněte prosím ruku, kdo jste se v přiměřeně krátké době u českých soudů domohl spravedlnosti?!
… já taky ne.
Poznali jsme tedy osobně, že demokratický řád lidských práv a svobod (v tomto případě právo na spravedlivý proces a na vymahatelnost práva) jsou hrubě narušeny. Jsme svědky postupného odstraňování dalších a dalších demokratických prvků systému. Zejména tím, že z oficiálních zdrojů dostáváme jen zkreslující a nepravdivé informace. Přitom demokracie stojí a padá s pravdivým či nepravdivým informování lidí. Takže jsme přímými svědky, že zejména soudruzi Zeman a Babiš postupně a cílevědomě demokratický řád boří a ústavní normy obcházejí.
Co s tím? Nebo přesněji: Co s podvodníkem, jenž i svůj prezidentský slib znevážil a zneplatnil, když se při přísaze Ústavy České republiky ani nedotkl, jako kdyby se jí štítil?
Co si myslet o společnosti, o státu, který ze svého čela nedokáže odstranit mravně nezpůsobilou či choromyslnou osobu, jejímž jediným zájmem je vlastní prospěch na úkor celé země?
Že to podle zákonů nejde, se nám snaží nakecat kdekdo, přestože ví, že je marné bojovat podle pravidel s někým, kdo pravidla beztrestně bezmezně porušuje, nebo si dokonce osobuje právo pravidla si vymýšlet.
Demonstrace nepomáhají. Zločinci za hradbou ozbrojených stráží, zdí a plotů či v obrněném plášti luxusních automobilů se demonstracím jen smějí.
Nejjednodušším způsobem by byla úplná ignorace mravních a politických výstřelků samolibého vládce, kdyby se poslanci a senátoři proti zlovůli sjednotili. To je však zbožné přání. Zákonná možnost tu však ještě je, a je na nás, jak ji využijeme:
Naše Ústava vychází z Listiny základních práv a svobod, jejíž 23. článek zní:
Občané mají právo postavit se na odpor proti každému, kdo by odstraňoval demokratický řád lidských práv a základních svobod, založený Listinou, jestliže činnost ústavních orgánů a účinné použití zákonných prostředků jsou znemožněny.
Všimněme si, že výraz „odpor“ není nijak limitován Listinou, tedy ani českou Ústavou.
Nejmírnějším způsobem odporu je takzvaná občanská neposlušnost, která má mnoho forem. Připravujme se na akce, které od každého budou vyžadovat více odvahy, energie, času a strádání. Na akce, které arogantním mocipánům budou dost nepohodlné. Dokud je čas. Dokud ještě nevypěstovali v armádě a v policii takovou nenávist k lidem, jako právě před padesáti lety, kdy režimní ozbrojené represivní složky střílely své spoluobčany v ulicích.
Závěrem:
Slušný člověk neustupuje zlu, ani zlu či bezpráví, páchanému na jiném člověku
Jsem rád, že tu takové lidi vidím.
Přeji Vám hodně štěstí.
Jiří Domlátil, 15.8.2019
