KAN na prahu roku 2000
(Pavel Holba)
Čtyři roky od svitavského sjezdu KAN (v listopadu 1995) by nás měly přimět k zamyšlení, kudy vede a kudy nevede cesta k budoucnosti KAN, respektive cesta k vlivu určitých (nestranických) idejí na správu věcí veřejných. KAN od roku 1968 prodělal několik etap.
V té první - historické etapě vznikl KAN jako politická síla nesvázaná s totalitní bolševickou minulostí, tvořená lidmi, kteří věřili v možnost nastolit v Československu demokratické poměry. Už tehdy, v rámci přípravné činnosti KAN, se prosazovaly dva základní programy, které vycházely z nestejného výkladu slova "nestraník". Jeden antikomunistický (nestraník = antikomunista) a druhý nadstranický (nestraník = člověk, který odmítá partajnictví). Z dokumentů roku 1968 je zřejmé, že antikomunistické pojetí se prosadilo především mimo Prahu, zatímco v Praze (v oficiálním Přípravném výboru) mělo značnou podporu pojetí druhé. Na přípravné činnosti KAN se tehdy podíleli i mnozí z těch, kteří jako bývalí komunisté na vlastní kůži poznali zločinnost komunistického režimu. Základním programovým heslem KAN, které si tehdy nemohla přivlastnit žádná jiná politická síla, byl požadavek "politiky čistých rukou".
Po obnovení KAN v roce 1990 se v tehdejší společenské atmosféře prosadilo spíše pojetí antikomunistické, které vedlo i k tvrdě výběrovému členství, zakotvenému ve stanovách KAN. I když jsem v té době požadavek výběrového členství jednoznačně podporoval, zdá se mi dnes, že koncentrace KAN prakticky výlučně na tento problém "bývalých", vedla postupem času ke ztrátě jeho politického vlivu i k nezdravému vnitřnímu vývoji v KAN. Klub angažovaných nestraníků se stále výrazněji prezentoval jako superpravicový politický subjekt, který svými prohlášeními "bezvýhradně" (to jsem slyšel na vlastní uši v projevu Alberta Prouzy v létě 1991 na konferenci Občanského fóra) podporoval Václava Klause (a později jeho ODS), a ačkoliv na mítincích horlil proti bývalým komunistům a estébákům, na oficiální úrovni si nedovoloval ani připomínat své požadavky na odstranění bývalých komunistů (Kočárník, Dyba, Dlouhý atp.) z vlády. Bohdan Dvořák zřejmě viděl v Klausovi svůj velký vzor, a tak mnohé z jeho výroků dávaly tušit, že chápe KAN jako hnutí, které velkoryse zajišťuje všeobecnou podporu Klausovi, jeho ODS a jeho politickým rozhodnutím. Když se v době těsně před volbami v červnu 1992 objevily podvodné plakáty ODS, které tvrdily, že B. Dvořák se dohodl s Klausem a vyzývá příznivce KAN, aby volili ODS, mnoho lidí jim uvěřilo, protože takový krok u Bohdana se nedal, s ohledem na jeho dřívější deklarace o podpoře ODS, vyloučit.
Téměř bezvýhradná podpora Klause, projevovaná ze strany představitelů KAN již od samého počátku devadesátých let, zpochybňovala snahy KAN stát se samostatnou politickou silou, a proto formující se politické osobnosti přestaly s KANem spojovat svou politickou perspektivu a zakotvily v jiných demokratických stranách. Ringo Čech, Vítězslav Jandák a Igor Klimovič, které Bohdan Dvořák velkoryse postavil na první místa kandidátek KAN v červnu 1992, tuto ztrátu těžko mohli kompenzovat. A tak sympatie, které měl KAN u voličů zejména ve velkých městech v roce 1991, se dík ztotožňování představitelů KAN s politikou ODS, začaly vytrácet a přelévat ve prospěch ODS. Jestliže v komunálních volbách v roce 1990 získal KAN významné pozice v zastupitelstvech všech velkých českých měst, od roku 1991 tyto pozice začal ztrácet, protože úspěšní komunální politici zvolení za KAN, kteří se stali náměstky primátorů (brněnský Zahradníček, budějovický Tetter, karlovarský Kulhánek aj.) místostarosty či radními, brzy rozpoznali, že KAN jim další působení v politice nezajistí a odešli (většinou do ODS). Ze sedmi členů zvolených v r.1990 za KAN do pražského zastupitelstva, zůstal na konci roku 1994 členem KAN jen jeden - ostatní přešli do ODS nebo ODA.
Neúspěch KAN v červnových volbách 1992 vedl k tomu, že Bohdan Dvořák jako předseda KAN z KANu v únoru 1993 (po mimořádném sjezdu KAN, kde byl odmítnut se svým nedomyšleným nápadem změnit KAN na občanské sdružení zabývající se pronásledováním komunistických zločinců) vystoupil a okamžitě vstoupil do ODS, která mu zajistila slušné místo. Teprve po sedmi měsících byl v říjnu 1993 konán řádný sjezd KAN, který zvolil s určitými problémy předsedou Emila Dejmka a novou (21-člennou) Ústřední radu, do které se však nedostali dosavadní místopředsedové Machač a Frankenbergerová. Celý tento říjnový sjezd byl ve znamení boje mezi regiony a centrem i mezi skupinami delegátů o vliv na příděly finančních prostředků, které KAN získal ve volbách 1992 jako státní příspěvek za překročení tehdejší hranice 2% získaných hlasů.
Rozkolísaný a rozhádaný KAN s předsedou, který nesnadno odolával vlivu některých členů předsednictva, však čekala další pohroma v podobě iniciativy k založení nové pravicové strany, kterou vyvolal dosavadní příznivec KAN - vydavatel Českého deníku - Kudláček někdy na podzim 1993. Iniciativu, která měla původně sloužit sloučení malých pravicových subjektů (včetně KAN a KDS), využila nakonec Alena Hromádková se svými příznivci (mezi něž získala i Kudláčka) k vytvoření další politické strany s názvem DEU, se kterou však KDS odmítala jakkoliv spolupracovat. Představitelé i členové KAN, kteří se o možnost integrace pravicových sil zajímali, byli vznikem DEU (na jaře 1994) a odmítavým postojem KDS (se kterou KAN v září 1993 podepsal smlouvu o spolupráci) rozděleni. V předsednictvu a Ústřední radě KAN převážilo odmítnutí spolupráce s DEU (došlo i k vylučování i k odstupování příznivců DEU), ale řada místních klubů požadovala svolání sjezdu KAN, který by rozhodl o spojení KAN s DEU. Ukázalo se, že tito příznivci DEU nenaplňují kvórum potřebné pro svolání sjezdu KAN, a tak kluby stoupenců DEU přešly do DEU nebo se rozpadly. V Ústřední radě tak zůstali převážně ti, kdo sympatizovali s KDS a uvažovali o příštím sloučení KDS a KAN. Doplněním prořídlé Ústřední rady o zvolené náhradníky Machače, Frankenbergerovou a Holbu však do Ústřední rady přišli noví potenciální oponenti dosavadního předsednictva.
Na podzim 1994 proběhly komunální volby, které ukázaly nejen na malou voličskou podporu KAN, ale také na slabost voličské podpory KDS. Úvahy KDS o sloučení s KAN byly patrně v té době rozšířeny o sloučení KDS s ODS, přičemž nezadlužený a dík státnímu příspěvku poměrně bohatý KAN se měl stát věnem zadlužené KDS při jejím slučování s ODS. V KANu se dlouho mluvilo jen o sloučení s KDS a zprávy o chystaném sloučení KDS s ODS Václav Benda na Ústřední radě (na jaře 1995) odmítl potvrdit. Předsednictvo si nechalo potvrdil na dubnovém sjezdu prohloubení spolupráce s KDS, která měla směřovat ke sloučení KAN s KDS a teprve v červenci 1995 dalo v Ústřední radě hlasovat o sloučení KAN s KDS s tím, že bezprostředně navazujícím krokem bude připojení KDS (zahrnující i KAN) k ODS. Teprve když bylo zřejmé kam povede sloučení KAN s KDS, domluvili se odpůrci zániku KAN v ODS na společném postupu, který vedl k jejich vítězství na svitavském sjezdu v listopadu 1995 - KAN si zachoval svou samostatnost. Stoupenci samostatného KAN vycházeli z kalkulace, že KAN má finanční prostředky dostatečné pro zachování jeho existence do roku 2000. KAN při tomto boji o sebezáchovu ztratil prakticky všechny členy dosavadního předsednictva, většinu dosavadních členů Ústřední rady a řadu místních klubů, jejichž členové vstoupili do KDS a poté do ODS, aby se mohli ucházet o místa na kandidátkách ODS v parlamentních volbách v červnu 1996.
Nová Ústřední rada KAN převzala agendu KAN s řadou nevyrovnaných závazků minulého vedení, a připravila na duben 1996 další sjezd KAN, na kterém byly přijaty poměrně rozsáhlé změny stanov. Podle usnesení svitavského sjezdu KAN ve sněmovních červnových volbách 1996 nekandidoval. V těchto volbách neuspěla ani DEU, ani nikdo z těch, kdo z KANu přešli přes KDS do ODS. Těmito volbami také skončilo volební období Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR (1992-96) a KAN tím ztratil nárok na státní příspěvek z voleb 1992. V senátních volbách v říjnu 1996 kandidoval KAN osm svých kandidátů, kteří však ve volbách neuspěli. Listopadový sněm KAN v roce 1997 zvolil novou 13-člennou Ústřední radu a doporučil hledat politické partnerství s mimoparlamentními stranami.
Po pádu Klausovy vlády rozhodl pak parlament o konání předčasných sněmovních voleb v červnu 1998 a také se blížil řádný termín komunálních voleb (listopad 1998). Proto Nová ústřední rada hledala cesty k vytváření politických partnerství a předvolebních koalic. Na základě návrhu Petra Losa na partnerskou smlouvu vytvořil KAN s Pravým Blokem (který se odštěpil od DEU před volbami 1996) a Konservativní stranou volební sdružení DOHODA. Následně usiloval o širší sdružení s Politickým klubem (pozdější Občanskou koalicí), Stranou Zelených, Hnutím Nezávislí, Masarykovou demokratickou stranou, Živnostenskou stranou a Českou stranou národně sociální.
Pro červnové volby se realizovalo jen sdružení KAN s Občanskou koalicí (Politickým klubem), které KAN poskytl prostředky na složení jedné volební kauce (200 000 Kč) a umístil na její kandidátky přes 20 kandidátů KAN, avšak kandidátka nebyla úspěšná. Další volební koalice vytvářel KAN pro podzimní komunální volby 1998 a při značném příspěvku na volební kampaň z pokladny KAN byl úspěch KAN jen lokální (například v Kralupech nad Vltavou). Poslední volební akcí KAN byla neúspěšná kampaň KAN při mimořádných komunálních volbách v Českých Budějovicích v červnu 1999. I když se svou účastí ve všech těchto volbách KAN poněkud zviditelnil, rozhodně tím nezískal prostředky na svou další činnost, a s blížícím se rokem 2000 docházejí finanční prostředky, které KAN získal za volby v roce 1992.
Právě při spolupráci na přípravě sněmovních i komunálních voleb v roce 1998 vznikl pokus o trvalejší politickou spolupráci mezi ČSNS, OK-PK, KAN, NEZ a PB, který vyústil do vzniku sdružení s pracovním názvem “Národní demokratická aliance“ (NDA), které zpracovalo již na jaře 1999 politický (volební?) program, jehož část (věnovanou dopravě, technické infrastruktuře, životnímu prostředí, územnímu plánování a informatice) vznikala za spoluúčasti 2 pražských členů KAN - Holby a Vychodila. Předsedové subjektů zúčastněných ve sdružení (přibyla Živnostenská strana) a jejich zástupci se stále scházejí zhruba jednou týdně už od prosince 1998 na sekretariátu ČSNS, kde jsou také každé druhé úterý pořádány tiskovky ČSNS, kterých se zúčastňují i představitelé ostatních stran NDA. Od listopadu 1999 má NDA vlastní webové stránky na adrese http://www.home.sk/www/nda/.
V listopadu 1999 proběhl 10. sněm KAN, který rozhodl o zachování KAN jako politického subjektu. Sněm ukázal, že KAN opustili mnozí, kteří od KANu očekávali získání placených politických funkcí, ale na druhé straně KAN získal mnohé, kteří se přesvědčili, že KAN je sdružením poctivých a slušných lidí, kteří chtějí sloužit veřejnému zájmu bez ohledu na osobní výhody. KAN se po letech rozmíšek stal opět velkou rodinou slušných lidí, kteří prostřednictvím KAN získávají informace o vývoji české politiky a účastní se na formování politických programů a akcí.
Ukazuje se, že veřejné mínění si postupně uvědomuje meze stranického pojetí politiky. Ideje nadstranické politiky, se kterými KAN vznikl v roce 1968, se stávají součástí programu nových občanských iniciativ jako Impuls99 nebo výzva “Děkujeme, odejděte”. KAN je připraven nabídnout jim samostatně či prostřednictvím NDA své politické a organizační zkušenosti a své síly.
Vývoj dává za pravdu i polistopadovým varováním KAN před účastí bývalých komunistů ve veřejných funkcích a před posilováním mocenského vlivu dnešních i bývalých komunistů.
