Bude překonán „fotovoltaický tunel"(?)
Úvaha u příležitosti novelizace energetického zákona
Nenápadnost velkých
Během volební vřavy v minulých dnech v médiích zazněla nenápadná, osamocená zpráva. Víckrát jsem ji nezaslechl, ale rozuměl jsem jí tak, že :
ČEZ a velcí dodavatelé elektrické energie, odvolávajíce se na trend v zemích EU, budou měnit metodiku výpočtu ceny energie z obnovitelných zdrojů (dále jen "o.z.e.") pro spotřebitele, tj. i pro občany - odběratele: Zákazník bude platit za odběrné místo - resp. část účtované ceny elektřiny z o.z.e. podle velikosti (proudové zatížitelnosti) hlavního jističe pro odběrní místo. Celková fakturovaná cena tím pádem nebude prvořadě závislá na množství odebrané elektřiny z obnovitelných zdrojů. Zákazník zaplatí přibližně stejně, ať bude elektřinu spotřebovávat nebo nebude. Podle Energetického regulačního úřadu lze připravenou změnu zákona o hospodaření energií (dále „energetický zákon") chápat i tak, že fyzická osoba jako odběratel zaplatí za odběrní místo tolik, kolik by zaplatil i průmyslový podnik.
Zapadá to do trendu „podnikatelské politiky" monopolních dodavatelů vody, paliv a energií, kteří vymýšlejí, jak své zisky nenápadně dále zvyšovat za každou cenu - v tomto případě jakkoli vysokou cenu za skutečně spotřebovanou jednotku média či energie, kterou zaplatí zákazník.
Investiční náklady na elektrifikaci včetně domovních přípojek sice odběratelé již mnohokrát zaplatili v ceně proudu, ale proč za ně nevybírat víc a víc, a napořád, že?
Hlavně nevyplašit
„Salámová" metoda postupných kroků na úkor drobných odběratelů se monopolním dodavatelům produktů či poskytovatelům služeb spolehlivě vyplácí zejména v České republice, kde se občané probouzejí, až když je pozdě. Již platný a účinný zákon by musel změnit, resp. zrušit jeho skrytý skutečný autor, prominentní monopolní megapodnik, generující svůj pohádkový zisk.
Změna konstrukce ceny elektřiny z obnovitelných zdrojů je nepochybně jen jedním z kroků neodvratně směřujících k uplatnění stejné cenotvorné metody pro všechnu energii. V následujících odstavcích se pokusím připomenout důsledky onoho trendu.
Co to znamená pro běžného odběratele a jeho domácnost?
Podobně jako v bytových domech teplou vodou, dosavadní šetření elektřinou do značné míry ztratí smysl. Konečný spotřebitel se neubrání dominantnímu dodavateli zběhlému ve vydírání v mezích zákona. Drtivé většině domácností byly před desítkami let instalovány silné jističe, často podle přání odběratele ještě s velkou rezervou pro možnost další elektrizace domácnosti. Změnit hlavní jistič není nic levného. Navíc v tom případě hrozí, že dodavatel bude trvat na souběžné nákladné „modernizaci" celého rozvaděče.
Co to znamená pro hospodaření v rámci ČR?
V předcházejících desetiletích se postupně podařilo přesvědčit většinu populace o prospěšnosti šetření energiemi, palivy a vodou. A to často v rozporu s legalizovanými praktikami dodavatelů - viz níže.
Energetická úspornost se stala „tažnou myšlenkou" rozvoje stavebnictví, od výroby stavebních hmot přes vývoj elektroenergetických a topných systémů, hospodaření s vodou až po inženýrsko-architektonická řešení budov.
S trendem nulové spotřeby se ztotožnili i tvůrci směrnic EU, když nařídili, např. stavět od roku 2020 pouze takzvané energeticky „pasivní" domy.
Energetická lobby (či mafie?) tradičně úspěšná u pohodlných a korumpovatelných zákonodárců postupně staví do směšné pozice veškeré dosavadní úsilí spojené s nákladnou modernizací ve stavebnictví, investicemi velkovýrobců i drobných investorů. V klam se změní výpočty, jimiž se stavebník snažil uchlácholit hlavně sebe, že se dočká návratu své investice do zateplení staršího domu.
Ohled na životní prostředí se ztrácí daleko za tolerovanou rostoucí chamtivostí na jedné straně a lhostejnou pohodlností na straně druhé.
Jen počkej, kliente!
Důvěřivost či spíš naivita „většinového českého občana" je nebetyčná. Pamatujete si, jak jsme začali šetřit vodou, když vodárny zrychlily zdražování vodného? Vodárny, nejen ty Kiliánovy Pražské, reagovaly rychle a prostě: Zdražily vodu velkým skokem tak, aby i při naší omezené spotřebě neprodělávaly, resp. aby vydělávaly víc než předtím. Vodovodní a kanalizační podniky by sice mohly udržet zisk tím, že by ucpaly díry ve svých lajdácky stavěných vodovodních sítích, jimiž uniká až polovina vody, ale proč poctivě pracovat a hospodařit, když bezpracné zdražení vody (a stočného) prodejce nic nestojí a ztracenou vodu lidé zaplatí? To se dálo v devadesátých letech, kdy snadno korumpovatelní představitelé měst mohli věc ještě napravit. Místo toho za babku prodali městské podniky a sítě soukromým společnostem.
Spořádaný občan-spotřebitel se snaží hospodařit dobře, podle své představy a dostupných informací o budoucnosti znovu a znovu vymýšlí, jak s penězi nejlépe vyjít. Bohužel si neuvědomuje, že (snad už půl století) obchodní cena paliv a energií nevychází z nákladů na jejich těžbu, výrobu a distribuci, nýbrž je profesionálně „optimalizována" jako nejvyšší, kterou on může zaplatit.
Mnozí stavebníci moderních energeticky úsporných a pasivních domů kalkulovali, že při nepatrné spotřebě se vyplatí topný systém na bázi elektřiny. Avšak účelově měněná metodika i jim dá za vyučenou, neboť kvůli krátkodobému extrémnímu mrazu musí i oni mít poměrně silný hlavní jistič.
Klient opět může doplatit na důvěru k silnějšímu obchodnímu partnerovi, jímž je každý dodavatel paliva či energie. Ti si hrají se zákazníkem jako kočka s myší a nepřetržitě pracují na tom, aby ve zdánlivě „laskavých" flignách na klienta nezůstali příliš pozadu za největšími žraloky v oboru. Nevyjímaje distributory zemního plynu, kteří zatím zvyšovali pevnou složku fakturované ceny jen zvolna. Navržený „princip odběrního místa" po pravděpodobném uzákonění uvolní ruce a ústa také jim.
Dodavatelé pak budou moci z médií křičet, že snižují ceny elektřiny, plynu aj., zatímco zákazník se bude divit, že jim celkově platí čím dál víc.
21.10.2014 Jiří Domlátil, KAN
"Další energetický zmetek z Parlamentu"
http://jiricumpelik.blog.idnes.cz/c/453913/dalsi-energeticky-zmetek-z-parlamentu.html
