Projev A.Komerse (KAN) na Hradčanském náměstí
Dobrý večer milí spoluobčané, dobrý večer, (obrací k soše TGM): vážený pane prezidente! Vy jste nám s tou Vaší republikou a demokracií ale nadrobil! Nějak mám pocit, že si s tím vším, zejména v posledních letech, zas trošku nevíme rady. Ale my se budem rubat, to budete koukat... !
Předně jsem moc rád, že se naše sešlost nekoná třeba tamhle na prvním nádvoří před Matyášovou branou, protože to bychom na sebe pokřikovali leda přes plot. Uvnitř, za těmi potupnými kontrolami, jsem totiž nebyl od chvíle, kdy ve svém úřadu skončil jediný normální prezident, kterého za svůj víc než padesátiletý život pamatuju, a tím byl, aspoň pro mě, Václav Havel. To znamená, že v areálu Pražského hradu – dnes už zcela nesmyslném sídle Kanceláře prezidenta republiky, protože na tento hrad patří leda český král – jsem nebyl víc než 16 let a ani v nejbližší době se tam zřejmě nepodívám. Abych se nenakazil nějakou závažnou chorobou, provázenou zlobou, nenávistí, mstivostí, lhavostí, intrikářstvím, vlastizrádstvím, buranstvím nebo kanální sprostotou. A taky se domnívám, že současnou státní hlavu, kterou ani v nejmenším nelze považovat za hlavu svéprávného a sebevědomého státu, je lepší pokud možno ignorovat, protože čím víc pozornosti se mu věnuje, tím většími nehoráznostmi a nedůstojnými výstřelky pak oblažuje nejen českou společnost, ale i okolní svět. Nás všechny pak přivádí do poněkud trapné situace, neboť neznám větší pocit trapnosti, než se hluboce stydět za reprezentanty vlastní země.
Proto se v poslední době stále častěji zamýšlím nad tím, co bude potom, až skončí éra současné hradní junty. Při vší úctě k mnohým, žádného Masaryka ani Havla tady momentálně nevidím, snad kromě zde vysochaného vašnosty (opět se obrací a hledí vzhůru k soše TGM), který smutně a zatím marně vyhlíží, kdy už konečně bude líp. Ale hlavně jsem si skoro jist, že by při současném společenském klimatu nikdo takový stejně nebyl zvolen a to ani zdejším obyvatelstvem, ani parlamentem. Rozbití monarchie a následné dva totalitní režimy 20.století tady napáchaly takové, zejména duchovní, škody, že mnozí lidé pořád nejsou schopni či ochotni překročit stín vlastní minulosti a naopak, posíleni současnými papalášskými vzory, dávají volný průchod tomu nejhoršímu, co dosud dřímalo v jejich hlubokém nitru.
Domnívám se, že by bylo dobré a hlavně užitečné trochu slevit z našich vlastních ideálních představ a hledat takového prezidentského kandidáta, který bude přijatelný, či aspoň skousnutelný, i pro druhou stranu voličského spektra nebo přinejmenším pro jeho značnou část. Člověka, který se v mládí možná trochu namočil, ale v průběhu kariéry si dokázal vybudovat takové domácí i mezinárodní renomé, že se dá těžko zpochybnit, leda opravdovými ignoranty.
Abych byl konkrétní, mám na mysli například pana generála Petra Pavla - bývalého předsedu vojenského výboru NATO, prvního nejvyššího vojenského představitele Severoatlantické aliance ze zemí bývalé Varšavské smlouvy.
Samozřejmě, že se zase najde celá plejáda odhodlaných a sebevědomých kandidátů na prezidentský úřad, kteří osloví podobný voličský elektorát, čímž se vystřílejí sami mezi sebou hned v prvním kole. Přál bych si, aby právě co nejvíc takovýchto kandidátů bylo z onoho opačného, patrně dosud silnějšího tábora, tedy přijatelných pro tu část obyvatelstva, která dosud zcela nekriticky obdivuje současné poměry, kdy už vůbec nic není hanba.
Zkusme se z posledních zpackaných prezidentských voleb alespoň trochu poučit, shodněme se na jednom silném kandidátovi a jeho podporujme od samého začátku. Možná nastane příležitost dřív, než bychom se nadáli a vzhledem k termínům, které při předčasné volbě prezidenta republiky předepisuje ústava, kterou, na rozdíl od některých představitelů státu, samozřejmě ctíme, může velice brzo situace nahrát jenom dobře připraveným.
Jsem přesvědčen, že v případě dobré volby budoucí hlavy státu se velice rychle změní poměry i klima v celé zemi a brzo zde půjde zase normálně dýchat i žít a snad nastane i mnohými tak toužebně očekávaný klid na práci.
Tak čest práci! (pozdrav vztyčenou rukou - směrem k Hradu)
V Praze 6. srpna 2019
Adam Komers v.r.
